Úvod k Aristotelově Politice - Milan Mráz

V Aristotelově pojetí je sebeláska kladný vztah k sobě samému, ke svému bytí, především k vlastnímu rozumu jako nejvyšší, nejhodnotnější složce sebe samého. Sebeláska je proto podle Aristotela nutným předpokladem kladného vztahu ke všemu ostatnímu. Právě ona vede člověka k citům a činům, jimiž se vzdává mnohých vlastních požadavků ve prospěch jiných. Tím obdarovává člověk v prvé řadě sám sebe, protože rozum mu říká, že je to krásné a spravedlivé. Kladný vztah k sobě samému jako rozumné bytosti však může člověk mít jen tehdy, když poznává sebe jako jednotlivce s individuálními zvláštnostmi, s něčím, o čem může plným právem říci: "toto je mé". Sklon k individuálnímu vlastnictví je tedy podle Aristotela založen přímo v lidské přirozenosti.

Výtvarné umění

Avignonské slečny - Pablo Picasso

Persistence paměti - Salvador Dalí

Polibek - Gustav Klimt

Rvačka v pasáži - Umberto Boccioni

Výkřik - Edvard Munch

Ctnosti

Antické

- spravedlnost

- statečnost

- moudrost

- uměřenost

Křesťanské

- víra

- naděje

- láska

Stylistická úprava textu

Některé odchylky od pravidelné větné stavby hodnotíme ve spisovných projevech jako chyby nebo neobratnosti. Jsou častější v mluvených projevech, ale najdeme je i v projevech psaných.
▪ Odchylky, které jsou syntaktickými chybami
▫ Anakolut = vybočení z větné konstrukce
- začátek větné konstrukce, přerušení a přechod k jiné konstrukci
Þ Náš Karel, když se učil, všechno mu vadilo. (Správně: Našemu Karlovi, když se učil, všechno vadilo; Náš Karel, když se učil, vyžadoval klid)
▫ Zeugma = spřežení vazeb
- dva větné členy se spojují společnou vazbou, ač každý z nich vyžaduje jinou vazbu
Þ Celá rodina obdivovala a fandila Spartě. (Spr: Celá rodina obdivovala Spartu a fandila jí.)
▫ Kontaminace = směšování vazeb
- kříží se různé konstrukce stejného, podobného nebo protikladného významu
Þ Proti nedostatkům v chování lidí je třeba čelit výchovou (Správně: Nedostatkům je třeba čelit..; Proti nedostatkům je třeba bojovat..)
▪ Odchylky, které nepovažujeme za chyby
▫ Atrakce = skladební spodoba
- v ustálených vyjádřeních
Þ Není dobré člověku být samotnému. (Správně: Není dobré člověku být samotný.); Je širší než delší (než dlouhý)
▫ Apoziopeze = nedokončení věty
- mluvčí neví, jak větu dokončit, nebo byl někým či něčím přerušen. Jindy ji mluvčí dokončit nechce. Odmlčení se naznačuje třemi tečkami nebo pomlčkou
Þ "Jdi pryč, nebo tě..."
"Rád bych ti vysvětlil, že…" "Nic mi neříkej nezajímá mě to"
▫ Elipsa = výpustka
- nevyjádření (vynechání) slova, slov nebo věty, které náleží do větného schématu, nebrání to však srozumitelnosti
- běžné pro mluvenou řeč
Þ Vlak odjíždí v deset (hodin) patnáct (minut).
Máte (knihu) Babičku?
Nevím, co (mám) dělat.

2 typické situace: 

1) "Člověk, když není pozorný, snadno se mu něco přihodí." Podle mě by slovo "člověk" mělo být v třetím pádu - tzn. "člověku", a taky prohodit slova v té poslední větě, aby po vypuštění prostřední věty dával text smysl. 

2) "Ničení a šlapání po trávníku se zakazuje". Myslím, že v tomhle kontextu je chyba v tom, že fráze "ničení po trávníku" je špatná. Kdyby tam bylo např. "skákání a šlapaní po trávníku...", tak to je podle mě správně. Kdybych měl opravit tuhle větu, ať v ní není žádná z chyb v zadání, tak by to bylo asi takto: "Ničení trávníku a šlapání po trávníku..." Ten samý problém je i v předchozí variantě testu: "Každý občan je povinen nahlásit nebo zakročit proti kriminálnímu jednání." - vazba "nahlásit proti" kriminálnímu jednání. 

Chce to asi trochu citu ve vyloučení nesprávných odpovědí, ta situace 1) už na pohled vypadá, že je věta poskládaná nějak divně, navíc všechny ostatní možnosti vypadaly přijatelně. Situace 2) nevypadá hned na první pohled špatně, ale to míchání vazeb ("ničení po trávníku", "nahlásit proti kriminálnímu jednání") tam je.