Úvod k Aristotelově Politice - Milan Mráz

V Aristotelově pojetí je sebeláska kladný vztah k sobě samému, ke svému bytí, především k vlastnímu rozumu jako nejvyšší, nejhodnotnější složce sebe samého. Sebeláska je proto podle Aristotela nutným předpokladem kladného vztahu ke všemu ostatnímu. Právě ona vede člověka k citům a činům, jimiž se vzdává mnohých vlastních požadavků ve prospěch jiných. Tím obdarovává člověk v prvé řadě sám sebe, protože rozum mu říká, že je to krásné a spravedlivé. Kladný vztah k sobě samému jako rozumné bytosti však může člověk mít jen tehdy, když poznává sebe jako jednotlivce s individuálními zvláštnostmi, s něčím, o čem může plným právem říci: "toto je mé". Sklon k individuálnímu vlastnictví je tedy podle Aristotela založen přímo v lidské přirozenosti.