1. krátkými, často neúplnými větami,
2. častým opakováním slůvek "tak", "pak", "protože", apod.
3. malým množstvím adjektiv a adverbií,
4. častým užíváním osobních zájmen, jejichž význam má být zřejmý z kontextu,
5. častými kategorickými tvrzeními.
Oproti tomu staví Bernstein znaky řeči formální:
1. přesná gramatická struktura,
2. komplexní větné konstrukce s množstvím spojek a vztažných vět,
3. množství příslovečných určení,
4. diferencované používání adjektiv a adverbií,
5. nejazyková gesta hrají zanedbatelnou úlohu.
Podle Bernsteina je formální řeč, která disponuje širším repertoárem syntaktických možností, vhodným nástrojem pro vyjádření individuálního postoje člověka ke světu, pro verbální projev vlastních přání a názorů, pro vyjádření vlastní zkušenosti se všemi jejími odstíny. Oproti tomu veřejná řeč slouží jednotlivci nikoli k vyjádření vlastní individuality, nýbrž k posílení solidarity a skupinové soudržnosti, k přitakání skupinovému názoru.
