Česká slovesa až na několik výjimek umožňují vyjádřit dvojí vid: dokonavý a nedokonavý. Nedokonavý vid slouží k popisu události tak, že si všímáme kvality děje, ale nezáleží nám na jeho časovém ohraničení (psát, plakat, skákat, běhat), oproti tomu dokonavá slovesa slouží k popisu děje časově ohraničeného, ať už jde o děj okamžitý (střelit, skočit), začátek děje (vyběhnout, rozplakat se) nebo – a to nejčastěji – o konec děje (dopsat, doběhnout, vyplakat se). Změna vidu je nejčastěji vyjádřena předponami (psát – napsat), ale i změnou slovesného kmene (ztrácet – ztratit). Nejspolehlivějšími prostředky, jak poznat vid, jsou:
- spojitelnost s fázovým slovesem (např. začít, budoucí čas slovesa být) – je-li sloveso spojitelné s fázovým slovesem, pak je nedokonavé;
- použití slovesa v přítomném čase: popisuje-li sloveso použité v přítomném čase budoucnost, pak jde o sloveso dokonavé, popisuje-li přítomnost, pak o sloveso nedokonavé.
Žádné komentáře:
Okomentovat