A.3. Sofisté a Sókratés – obrat k člověku a společnosti

• historické a filosofické příčiny obratu
• přehled oblastí a problémů v myšlení sofistů a Sókrata
• srovnání sofistických a Sókratových stanovisek – rétorika, etika, gnoseologie, teorie společnosti
• PL: Zlomky předsokratovských myslitelů, přel. K. Svoboda, Nakladatelství ČSAV, Praha 1962. (Kap. XII. 22 s.) a Platón, Obrana Sókrata (40 s.).
• SL: http://www.phil.muni.cz/fil/antika/ (témata 7-8) a tam uvedená literatura

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Historické a filosofické příčiny obratu

• 5. století před naším letopočtem
• Sofisté a jejich obrat k člověku předpokládal rozvoj athénské demokracie, kdy občané potřebovali své zájmy chránit na lidovém shromáždění a před soudy.
• Sofisté pro tyto potřeby za úplatu vyučovali rétorice a argumentaci.
• "Ta nauka pak jest rozvážnost i v soukromých věcech, aby co nejlépe spravoval své hospodářství, i ve věcech obecních, aby byl co nejschopnější činem i slovem říditi obce."
• Platón, Prótagorás 318d-319a

• rozvoj athénské demokracie, zdánlivá relativita předchozí filosofie (žádná shoda, žádné pevné poznání), zkušenosti s různými právními a náboženskými systémy

Přehled oblastí a problémů v myšlení sofistů a Sókrata

• Sókratés (496 - 399 př. n. l.) - současník Zenóna z Eleje
• rozdíl mezi nomos a fysis
• uvědomění, že je možné poznat jen skutečnost jevenou
• relativita morálních norem - měřítkem je prospěšnost či škodlivost; nomos x fysis = konvence x přirozenost; Antifón: skutečnou škodou je jít proti přirozenosti; identita potřeb (fysis) vede k všeobecné rovnosti.

Srovnání sofistických a Sókratových stanovisek – rétorika, etika, gnoseologie, teorie společnosti

• Prótagorás - relativismus: "Člověk je mírou věcí, jsoucích že jsou, nejsoucích, že nejsou."
• 5. Thúkydidés: fysis může ospravedlnit i právo silnějšího – nomos jako základ společenské smlouvy; Prótagorás: společnost lze založit i na fysis = sociální a mravní vloha jako součást fysis.
• 6. Sókratés ideální, triviální a parodie; nejvěrohodnější – rané dialogy Platóna.
• 7. Sókratovský dialog = Sókratovská metoda: otřesení domnělým věděním; hledání skutečného vědění (definice pojmu) cestou otázek; maieutika.
• 8. Předpoklady sókratovské metody: rozumové schopnosti mohou dosáhnout skutečného vědění; nikdo nechce jednat proti svým zájmům, záměrně se mýlit; dobro je nejvyšší zájem všech. Etický intelektualismus – když někdo pozná dobro, nemůže jednat jinak než dobře, podle dobra.
• 9. Vědění o dobru = vědění v umění – v něčem se vyznat; znalost vede k dobrému dílu – ctnostnému životu / stabilní židli. Sociální role ctnosti/umění – prospívat druhým.
• 10. Umění se od mravního vědění liší předmětem vědění – umění ví o statku, mravní vědění ví o dobru, o tom, co je lepší a horší.
• Sókratés shodně se sofisty: Kritika náboženství: náboženství nemá určovat, co je dobré; naopak mravní dobro je kritériem vhodného náboženství.
• Sókrates: Svět lze poznat -> poznání a kladení otázek vede k ctnostnému životu -> dobro je absolutní hotnota -> lidé činí nedobré věci pouze z důvodu neznalosti

První čtyři věty
Obrat od přírodní filosofie a ontologie k problémům člověka a společnosti tedy k etice a politické filosofii a rétorice jako nástroji. Obrat k člověku je částečně způsoben rozvojem demokracie v Řecku a vede k rozlišení fysis a nomos. Sofisté se kromě Sókrata vyznačují relativismem. Se Sókratem sofisty spojuje kritika náboženství.