A.4. Platónova teorie idejí

• důvody postulování idejí
• význam idejí v ontologii, epistemologii, etice, kosmologii
• potíže teorie idejí; Aristotelova kritika
• PL: Platón, Faidón 96a-104e (12 s.) a Parmenidés 128e-136c (11 s.) a Aristotelés, Metafyzika I 6 a 9 (9 s.).
• SL: http://www.phil.muni.cz/fil/antika/ideje (příp. tam uvedená literatura)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Důvody postulování idejí
Platón (427 - 347 př. n. l.)

• Ideje jsou dobrým nástrojem pro určení, co podstaty příčin jsou.
• Platón klade Sókratovými ústy otázku, co to je – a odpovědí je, že určitá věc je tím, na čem nabyla účasti.
• Sókratés nachází příčinu věcí a jejich vzniku.
• Příčinou je účast na ideji – krásné věci jsou krásné účastí na krásnu samotném; příčinou vzniku dvou je nabytí účasti na ideji dvojice. Věci nabývají účasti na idejích; podobnost mezi věcmi je pak způsobena existencí idejí přirozených druhů. Ideje tak podávají vysvětlení toho, proč jsou věci tím, čím jsou, a proč mají vlastnosti, které mají. Vedle toho jde o první výklad skutečnosti, který má ve svém základu nemateriální jsoucna (výhody toho jsou totožnost, jednoduchost, neměnnost, věčnost).

Význam idejí v ontologii, epistemologii, etice, kosmologii
Ontologie

• Předměty vědění (ideje) existují mimo smyslový svět. Rozdíl mezi věděním a míněním.V říši idejí jsou vznik a změna vyloučeny.

Epistemologie

• Menón - člověk nemůže poznat to, co již zná, ani to, co ještě nezná
• anamnesis - vzpomínání nesmrtelné duše

Etika

• ideje - statečnost, uměřenost, zbožnost (Euthyfrón)
• ctnost je možné objevit

Kosmologie

• Přesto však materiálnímu světu jako takovému náležejí určitá struktura a řád, jež lze popsat bez ohledu na jejich podmíněnost a závislost. (Nikoli však vysvětlit – vysvětlení počátku a zdroje struktury a řádu už vyžaduje odkaz na mimomateriální základ skutečnosti, tedy na ideje.)

Potíže teorie idejí; Aristotelova kritika

• Ideje jsou neužitečné z gnoseologického hlediska, protože je jich stejně, jako je věcí, a nepodařilo se tedy vytvořit hypotézu o několika málo příčinách.

- Důkazy idejí nevedou k nutným závěrům:

• gnoseologický důkaz vyžaduje existenci idejí ke každému poznatku; 
• o v důkazu z pojmu jednoho v mnohém vznikají ideje záporů; 
• o myslitelnost již nejsoucích věcí vede k možnosti idejí věcí zaniklých a minulých, dokud o nich trvá smyslová představa.
• Idea sama není příčinou změny či pohybu; kdyby byly podstatami věcí, nemohly by od nich být odděleny – pak nepřispívají ani k poznání, ani věcem nedávají bytí. Metafora vzorů a účasti nic neříká.
• Kritika idejí jako čísel:
• o Čísla nemohou být příčinami vzniku a jsoucnosti hmotných věcí.
• o Výsledkem matematické operace s čísly jsou opět čísla. Jak si představit podobné operace s ideami?
• o Jsou jednotky ve všech číslech stejné, nebo jsou stejnorodé alespoň v rámci jednoho čísla?

První čtyři věty

Platón, který žil ve čtvrtém století před naším letopočtem vytvořil revoluční teorii ideí. V idejích jako neměnných vzorech Platón spatřuje příčinu vzniku věcí. Ideje určují podstatu a povahu věcí. Teorie idejí je elegantní, avšak podle Aristotela problematická.